Možná jste to taky zažili – prostě si nemůžete pomoct a musíte….změnit práci nebo bydlení, začít studovat, malovat, cestovat, nebo v 60 začít tančit tango…. Prostě musíte a dokud to neuděláte, tak nemáte klid. Taky se mi to stalo Již několik let nosím v hlavě sen – dát dohromady své, dnes již 25 leté, know-how, jak být díky stravě v pohodě fyzické a psychické, v souladu se světem a sama se sebou. A sen se začal plnit. Trochu jinak, než jaká byla moje původní představa, ale to už tak bývá…
Před osmi lety se mnou kamarád Martin Matějka natočil několik videí pro internetovou televizi Cesty k sobě. V té době jsem již pořádala kurzy vaření a konzultace. Lidé, nadšení tím, že je jídlo jedlé, chuťově lahodné, je jim po něm dobře, cítí se lehce a zároveň sytě a ještě je i léči mě neustále vybízeli k napsání knihy. Byly to nejspíš ty stovky a dnes již tisíce nadšených účastníků mých kurzů, kteří ve mně probudily můj sen – veškeré své praktické znalosti sepsat a dát je tak k dispozici co nejširší veřejnosti, kterou toto téma zajímá. Domluvila jsem se s kamarádkou Aničkou, grafičkou, fotografkou a spřízněnou duší a že do toho teda jdeme.
Bylo hezky našlápnuto, jenže… Krátce na to jsem se rozvedla a bez krytých zad a s dvěmi školou povinnými dětmi jsem si na takový projekt sama netroufla. Minimálně půl roku psát, vařit, fotit a zároveň být bez stálého příjmu jsem si neuměla představit a sen byl tak na chvíli „zapomenut“. Otevřela jsem s kamarády malý makrobiotický klub v Praze na Vinohradech, úžasné rodinné prostředí, kde jste všechny naše výtvory mohli ochutnat a naučit se je vařit. A tam to pokračovalo – „To je moc dobré, jak to děláte, co mi pomůže na astma a co na bolesti hlavy, aha, děkuju, napište knihu, napište, napište…“ „Na něco takového potřebuji čas a mít z čeho žít,“ odpovídala jsem. Ale v duchu jsem věděla – jo, napíšu, jen až budu moct…
A přání bylo vyslyšeno. Ale, jak už jsem psala, takovým zvláštním způsobem. Dům, kde jsme měli provozovnu, koupil nový majitel, rozhodl se ho celý zrekonstruovat a nám neprodloužil nájemní smlouvu. A nový vyhlídnutý prostor měl být volný až za třičtvrtě roku. Vznikl tak sice čas pro tvoření, ale úplně snadné to nebylo. První dva měsíce jsem byla v panice, že umřeme hlady a že se musím nechat zaměstnat. Pak jsem se uklidnila, vnitřně přenastavila a řekla jsem si “Kdy jindy, když ne teď.” V tu chvíli jsem „náhodou“ potkala dva úžasné lidi, „blondýnu“ Radku a kameramana Michala, kteří do toho šli se mnou. A to o mně původně přišli natočit „jen“ školní práci…. Finální dílo tak dostalo novou podobu – on-line kurzy s bohatým textovým materiálem.
A tak točíme, já píšu, skládám to vše dohromady, aby to bylo jasné, systematické, praktické, srozumitelné, jednoduché, přehledné, oni jsou nadšení, povzbuzují mě. Především když pochybuji nebo už je toho moc. To přijde Radka a zeptá se – „Jak by ti bylo, kdybys to nedodělala?“ Strašně!! Ten pocit je horší než občasná nejistota a únava, když si zapomenu odpočinout. V každém případě to je úžasná zkušenost a krásná spolupráce, jejíž plody vám budeme s radostí průběžně předkládat. Do práce jsem tak „zažraná“, že se mi věci, které vám ve videích popisuji, dějí i v každodenním životě. Detaily vám ráda povím na kurzech nebo při jiném osobním setkání.
Všem, kteří fandíte mé práci a podporujete mě, děkuju. Bez vás by to nebylo ono.