Základy mé práce, osobní filozofie

  • žádný systém, ani stravovací, ani pracující s naší psychikou, nás neochrání od toho, že už se nám nikdy nestane něco „nepříjemného“; budeme lépe věcem a různým dějům rozumět a moci se podle toho zařídit, ale nebudeme mít díky tomu svůj život 100% pod kontrolou.
  • jídlo toho umí opravdu hodně, ale nedokáže všechno – v péči o zdraví nenahradí pohyb, sport, pobyt v přírodě, umění odpočívat a práci „s vnitřní krajinou“ naší duše
  • tělo je jeden velký vzájemně propojený celek, kde hlava (mozek č.1) a břicho (mozek č.2) spolupracují a dohlížejí na to, aby ani jedna část nebyla zanedbaná a nestrádala; stane-li se tak, upozorňují nás na to různými prostředky, např. únavou, bolestí, extrémními emočními prožitky, nemocí,…ty nejsou trestem, ale signálem, že by bylo dobré něco změnit, že naše tělo a duše volají po pozornosti, péči, odpočinku
  • onemocnět může i zdravě se stravující člověk, například na jaře a na podzim (tzn. v období přechodu z chladných dnů do tepla a opačně, kdy se tělo zbavuje přebytků pro další období nepotřebných); může to být ale i signál, že se některá jiná část našeho života dostala do nerovnováhy (viz bod výše)
  • tělo a hlava mají své úložné prostory, vše si pamatují a při zátěži a výrazných životních změnách trvají na původních zvycích, takže je přirozené mít své staré či různé „extrémní“ chutě, protože v „ohrožení“ (kterou změna, ať už je či není dobrovolná, může být) potřebujeme zažívat to naše „staré, dobré“ známé a tím se cítit v bezpečí, byť i jen iluzorním
  • když potřebuji něco změnit, neznamená to, že něco nezvládám, ale že mám zdravý pud sebezáchovy aneb „pokud se vám zdá, že musíte ve svém životě něco změnit, tak se vám to nezdá“ (citát)
  • aby cokoli v našem životě, včetně změny životního stylu, fungovalo, je k tomu třeba naše osobní přesvědčení, rozhodnutí začít dělat věci jinak, ne pod nátlakem okolí
  • věci mají svůj průběh, který může být jiný, než očekáváme; kromě toho každá metoda potřebuje svůj čas, pravidelnost, dát jí šanci, aby se stala přirozenou součástí života
  • díky množství informací, které máme, může vzniknout dojem, že víme „jak na to“ a že to „máme zvládnuté“ a použijeme to, až „bude třeba“; mezi teorií a praxí je však dost velký rozdíl a je proto lepší nepříjemným signálům předcházet, než na ně čekat
  • z neustálé propagace zdraví a zdravého jídla můžeme mít smíšené pocity; být zdravý je příjemný a osvobozující stav a o své zdraví bychom se měli starat; stálý tlak nás může ale postupně iritovat a třeba začneme i na zdraví kašlat, prostě z trucu; nebo naopak, když onemocníme, můžeme mít po všem tom snažení pocit, že jsme selhali, za svojí nemoc se třeba i stydět, a to i díky našemu způsobu přemýšlení „dobře x špatně“; patříte-li do druhé skupiny, zkuste nemoc vnímat jako upozorění, že jste to někde prostě přehnali a láskyplně se o sebe po všech stránkách postarat, je-li nutno tak pod odbornou lékařskou péčí
  • někdy je tichá přítomnost, objetí a jen tak „mimochodem“ uvařená večeře bez zbytečných rad a řečí o zdravém jídlle tím nejlepším, co pro druhého můžete v takovou chvíli udělat.
  • universální pravidlo neexistuje – následujte svůj příběh, svoje tempo – každý může v jakékoli oblasti svého života jít tak daleko a hluboko jak jen on sám chce, umí a může